NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velmi příjemné překvapení z východního cípu Slovenska mi přivodili touto nahrávkou postrockoví prešováci z DAWN TO COME. Loni na Fluffu byli ještě dva a na sklonku minulého roku již vydali první EP v trojici čítající kytaru, bicí a basu. Jejich pojetí stylu se opírá o pomalé nenásilné rozvíjení zbustřených kytarových motivů a talent citlivě si pohrát s dynamikou skladeb. Zdá se, že v tomto konání kluci hned na počátku kariéry i našli tu správnou cestu. Zvuk působí sytě i přesto, že prim hraje pouze jedna kytara a basa jen nenápadně přizvukuje na pozadí. Výrazněji mi vadí snad jen místy potlačené kopáky, ale nad to se dá lehce povznést. Celé EP se poslouchá velmi dobře a příjemně. Melancholické vlnky melodií vám líně šplouchají o uši, vše má tu správnou podmanivou atmosféru, celek dobarvují ruchy, zvonky, podivínské zvuky i politický projev slovinského filozofa Slavoje Žižka s jeho typicky úsměvnou angličtinou, člověk si ale s opakovaným poslechem stále více a více uvědomuje, že něco chybí. Jako by se kapela sešla ve studiu bez jednoho člena. Jako by BEATLES hráli bez Lenona. DAWN TO COME dle mého ještě nejsou úplní. Pevně věřím, že o tom ví i kapela sama. V materiálu je ještě spousta prostoru, který přímo křičí po vyplnění. Tímto dvouskladbovým dílkem však jednoznačně „východňári“ zažehli jiskru, ze které v budoucnu může vzplanout plamen jedné z nejzajímavějších klubových atrakcí našich slovenských sousedů. Již nyní je potenciál této formace lehce rozpoznatelný.
6 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.